Irsko, Dublin 2016

 Dublin je krásným městem a Irsko kouzelnou zemí. Proto, když mi přišel mail s akcí nízkonákladovek Ryanair, jsem neváhal a letenky zakoupil. Prodloužený říjnový víkend v zemi whisky a Bona Voxe mohl začít.
 První zmínka o Dublinu pochází přibližně z roku 140 našeho letopočtu. Kolem 10. století se zde nachází dvě sídla. Jedno z nich, vikingské, se irsky jmenovalo Tmavá tůň (An Dubh Linn), a to dává později jméno celému městu. Dublin se nachází u ústí řeky Liffey. Jsou zde chladnější léta a teplejší zimy. Irsko je větrné a deštivé. Naštěstí v době našeho víkendového pobytu zde ani nepršelo, ani moc nefoukalo.
 Do Dublinu jsme přiletěli v sobotu po sedmé hodině večerní. Na letišti nebyl problém najít autobus, který projížděl přes centrum města na druhý konec Dublinu. Tento spoj jsem měl vyhlídnutý již z Prahy, protože stavěl nedaleko ubytování Paddy´s house, které bylo levnější variantou (310,- EUR za tři noci pro dvě osoby). Dublin je celkem drahým městem. A proto jsem zvolil ubytování mimo centrum. Pokoj se sociálkou byl sice malý, ale čistý, v klidnější části města. V docházkové vzdálenosti byla ulice s velkým výběrem pubů a restaurací. Před penzionem stavěl autobus, který byl, mimo špičku, zhruba za patnáct minut v centru.
 Druhý den se vyrazilo na průzkum. Autobus stavěl přímo před dveřmi penzionu a jel celkem na čas. Bohužel jsme neměli lístky a netušili jsme, kolik může jízdné stát. Když mi řidič sdělil cenu, začal jsem lovit peníze. To ho rozladilo a informoval mě, že pokud to příště nebudu mít přesně, půjdu pěšky. S výrazem tupce jsem se mu omluvil, vysypal uvedený obnos do kasičky, vzal si lístek a jako děcko utíkal do druhého patra doubledeckeru, kde jsem zabral místo u předního okna a kochal se jízdou.
 Naše první kroky vedly do Triniti College, která byla založena v šestnáctém století královnou Alžbětou I. Na hlavním nádvoří je třicet metrů vysoká zvonice Camplanile. Dále zde naleznete knihovnu s více než tři miliony knih. Mezi nimi je Evangeliář z Kellsu. Jedná se o bohatě iluminovaný rukopisně psaný evageliář, vytvořený zhruba v roce 800. U hlavního vchodu si můžete vybrat z několika prohlídkových okruhů. Provázející by měli býti studenti univerzity.
 Po prohlídce Trinity College jsme si to nasměrovali do nedaleké kavárny a po posilnění se vydali do křivolakých uliček starého centra, kde jsme při brouzdání narazili na pověstný Temple bar. Bylo sice teprve dopoledne, ale i v tuto dobu byl bar v obložení turistů. Nutno podotknout, že večer to tu žije daleko víc. A to jak v baru, tak i před ním, kde se mísí místní kuřáci s turisty, mnohdy v družném rozhovoru za živé hudby znějící z podniku. 
 Nedaleko od Temple Baru se nachází Dublinský hrad, ve kterém můžete obdivovat přepychové interiéry. Hrad byl postaven mezi lety 1204 - 1230 za vlády krále Jana Bezzemka.
 Po prohlídce hradu jsme navštívili nedalekou Dubhlinnskou zahradu s centrálním kruhovým trávníkem, která připomíná pohledy do irské krajiny. 
 Odtud jsme se vydali procházkovým krokem do centra města, kde vyjma pěší zóny s obchody, naleznete starý a udržovaný viktoriánský park St. Stephen's Green, který nabízí bezpočet malebných zákoutí na odpočinek či piknik za slunečného dne. 
 Při cestě zpět k řece Liffey jsme to vzali ulicí O'Connell, kolem stejnojmenného pomníku, k Ambassador Theatre. Vyjma divadla zde naleznete zahradu Garden of Remembrance, která je věnována všem, kteří položili životy za irskou svobodu.
  Po krátkém odpočinku, který si vyžádaly naše znavené údy, jsme se vydali oklikou, kolem řeky k destilérce Jameson. Ta se nachází na pěkném náměstí, kde se v době naší návštěvy konala jakási akce na podporu LGBT komunity. Náměstí dominuje starý komín, na jehož vrcholu je nástavba, která kdysi sloužila jako kruhová restaurace. Architektonicky je to velmi zajímavá stavba a je doopravdy škoda, že restaurace byla zavřená a nástavba, mírně řečeno, zanedbaná. Musí z ní být úchvatný výhled na město. 
 Našim dalším cílem byl pivovar Guinness, který se nachází zde - na druhém břehu. Pivovar je cílem organizovaných výletů turistů a to znamená, že je v permanentním obležení. Tak jako do destilérky, i zde si můžete zakoupit prohlídku pivovaru. Ale jelikož už bylo pozdní odpoledne, a já díky škole navštívil snad každý pivovar v ČR, vydali jsme se na další průzkum města.
 Při něm jsme narazili na katedrálu sv. Patrika, kde je pohřben Jonathan Swift, mimo jiné děkan na Trinity College a autor nám známějších Gulliverových cest.
  Po návštěvě katedrály byl pomalu čas na večeři a návrat do hostelu. Bylo totiž potřeba načerpat dostatek sil na pondělní výlet do irské přírody - poloostrov Howth.
 Na Howth se pohodlně dostanete vlakem (Dart) z centra Dublinu, ze zastávky Tarra street, zhruba za 3/4 hodinu. Vlak má konečnou na stejnojmenné zastávce, tedy Howth. Hned u nádraží naleznete obchůdek s potravinami, ve kterém vám dají mapu poloostrova zdarma (ke stažení zde) . Mapa je užitečným rádcem. I když stezky jsou na poloostrově dobře značené a většina tras vede po vrcholech útesů, občas jsme do ní nahlédli, hlavně ke konci, kdy stezky procházejí středem území. 
 Jak jsem již zmínil, stezek, nebo tras, chcete-li, je na Howthu několik. My se rozhodli pro tu nejdelší, která obchází dokola celý poloostrov a zabere vám zhruba pět hodin. Nedokážu vám říci jak dlouhá tato trasa je, ale takových deset kilometrů měla určitě. Bylo to deset kilometrů nádherných výhledů na skály a moře, deset kilometrů stezky uprostřed vřesovišť, deset kilometrů toulek panenskou přírodou a dech beroucí krajinou. Většinu doby se pohybujete po pohodlné stezce, po vrstevnici, ale na kraji útesu. Počasí nám přálo a ten den moc nefoukalo. Užili jsme si procházku doopravdy na plno. 
 Spokojeni a příjemně unaveni jsme si dali v bistru, naproti nádraží, výtečné fish and chips a pak byl čas na návrat vlakem zpět do civilizace. 
 To byl náš poslední den v Dublinu. Další den, ráno, byl čas pouze na přesun na letiště a návrat domu.
 Co se týče města, je historické, krásné a živoucí. Ale okolní syrová a drsná příroda nás oslovila víc. Proto se sem rádi vrátíme a už máme plán na další výlet do překrásné irské krajiny. 
Irsko, Dublin 2016
 Dublin je krásným městem a Irsko kouzelnou zemí. Proto, když mi přišel mail s akcí nízkonákladovek Ryanair, jsem neváhal a letenky zakoupil. Prodloužený říjnový víkend v zemi whisky a Bona Voxe mohl začít.
 První zmínka o Dublinu pochází přibližně z roku 140 našeho letopočtu. Kolem 10. století se zde nachází dvě sídla. Jedno z nich, vikingské, se irsky jmenovalo Tmavá tůň (An Dubh Linn), a to dává později jméno celému městu. Dublin se nachází u ústí řeky Liffey. Jsou zde chladnější léta a teplejší zimy. Irsko je větrné a deštivé. Naštěstí v době našeho víkendového pobytu zde ani nepršelo, ani moc nefoukalo.
 Do Dublinu jsme přiletěli v sobotu po sedmé hodině večerní. Na letišti nebyl problém najít autobus, který projížděl přes centrum města na druhý konec Dublinu. Tento spoj jsem měl vyhlídnutý již z Prahy, protože stavěl nedaleko ubytování Paddy´s house, které bylo levnější variantou. Dublin je celkem drahým městem. A proto jsem zvolil ubytování mimo centrum. Pokoj se sociálkou byl sice malý, ale čistý, v klidnější části města. V docházkové vzdálenosti byla ulice s velkým výběrem pubů a restaurací. Před penzionem stavěl autobus, který byl, mimo špičku, zhruba za patnáct minut v centru.
 Druhý den se vyrazilo na průzkum. Autobus stavěl přímo před dveřmi penzionu a jel celkem na čas. Bohužel jsme neměli lístky a netušili jsme, kolik může jízdné stát. Když mi řidič sdělil cenu, začal jsem lovit peníze. To ho rozladilo a informoval mě, že pokud to příště nebudu mít přesně, půjdu pěšky. S výrazem tupce jsem se mu omluvil, vysypal uvedený obnos do kasičky, vzal si lístek a jako děcko utíkal do druhého patra doubledeckeru, kde jsem zabral místo u předního okna a kochal se jízdou.
 Naše první kroky vedly do Triniti College, která byla založena v šestnáctém století královnou Alžbětou I. Na hlavním nádvoří je třicet metrů vysoká zvonice Camplanile. Dále zde naleznete knihovnu s více než tři miliony knih. Mezi nimi je Evangeliář z Kellsu. Jedná se o bohatě iluminovaný rukopisně psaný evageliář, vytvořený zhruba v roce 800. U hlavního vchodu si můžete vybrat z několika prohlídkových okruhů. Provázející by měli býti studenti univerzity.
 Po prohlídce Trinity College jsme si to nasměrovali do nedaleké kavárny a po posilnění se vydali do křivolakých uliček starého centra, kde jsme při brouzdání narazili na pověstný Temple bar. Bylo sice teprve dopoledne, ale i v tuto dobu byl bar v obložení turistů. Nutno podotknout, že večer to tu žije daleko víc. A to jak v baru, tak i před ním, kde se mísí místní kuřáci s turisty, mnohdy v družném rozhovoru za živé hudby znějící z podniku. 
 Nedaleko od Temple Baru se nachází Dublinský hrad, ve kterém můžete obdivovat přepychové interiéry. Hrad byl postaven mezi lety 1204 - 1230 za vlády krále Jana Bezzemka.
 Po prohlídce hradu jsme navštívili nedalekou Dubhlinnskou zahradu s centrálním kruhovým trávníkem, která připomíná pohledy do irské krajiny. 
 Odtud jsme se vydali procházkovým krokem do centra města, kde vyjma pěší zóny s obchody, naleznete starý a udržovaný viktoriánský park St. Stephen's Green, který nabízí bezpočet malebných zákoutí na odpočinek či piknik za slunečného dne. 
 Při cestě zpět k řece Liffey jsme to vzali ulicí O'Connell, kolem stejnojmenného pomníku, k Ambassador Theatre. Vyjma divadla zde naleznete zahradu Garden of Remembrance, která je věnována všem, kteří položili životy za irskou svobodu.
  Po krátkém odpočinku, který si vyžádaly naše znavené údy, jsme se vydali oklikou, kolem řeky k destilérce Jameson. Ta se nachází na pěkném náměstí, kde se v době naší návštěvy konala jakási akce na podporu LGBT komunity. Náměstí dominuje starý komín, na jehož vrcholu je nástavba, která kdysi sloužila jako kruhová restaurace. Architektonicky je to velmi zajímavá stavba a je doopravdy škoda, že restaurace byla zavřená a nástavba, mírně řečeno, zanedbaná. Musí z ní být úchvatný výhled na město. 
 Našim dalším cílem byl pivovar Guinness, který se nachází zde - na druhém břehu. Pivovar je cílem organizovaných výletů turistů a to znamená, že je v permanentním obležení. Tak jako do destilérky, i zde si můžete zakoupit prohlídku pivovaru. Ale jelikož už bylo pozdní odpoledne, a já díky škole navštívil snad každý pivovar v ČR, vydali jsme se na další průzkum města.
 Při něm jsme narazili na katedrálu sv. Patrika, kde je pohřben Jonathan Swift, mimo jiné děkan na Trinitty Colege a autor nám známějších Gulliverových cest.
  Po návštěvě katedrály byl pomalu čas na večeři a návrat do hostelu. Bylo totiž potřeba načerpat dostatek sil na pondělní výlet do irské přírody - poloostrov Howth.
 Na Howth se pohodlně dostanete vlakem z centra Dublinu, ze zastávky Tarra street, zhruba za 3/4 hodinu. Vlak má konečnou na stejnojmenné zastávce, tedy Howth. Hned u nádraží naleznete obchůdek s potravinami, ve kterém vám dají mapu poloostrova zdarma. Mapa je užitečným rádcem. I když stezky jsou na poloostrově dobře značené a většina tras vede po vrcholech útesů, občas jsme do ní nahlédli, hlavně ke konci, kdy stezky procházejí středem území. 
 Jak jsem již zmínil, stezek, nebo tras, chcete-li, je na Howthu několik. My se rozhodli pro tu nejdelší, která obchází dokola celý poloostrov a zabere vám zhruba pět hodin. Nedokážu vám říci jak dlouhá tato trasa je, ale takových deset kilometrů měla určitě. Bylo to deset kilometrů nádherných výhledů na skály a moře, deset kilometrů stezky uprostřed vřesovišť, deset kilometrů toulek panenskou přírodou a dech beroucí krajinou. Většinu doby se pohybujete po pohodlné stezce, po vrstevnici, ale na kraji útesu. Počasí nám přálo a ten den moc nefoukalo. Užili jsme si procházku doopravdy na plno. 
 Spokojeni a příjemně unaveni jsme si dali v bistru, naproti nádraží, výtečné fish and chips a pak byl čas na návrat vlakem zpět do civilizace. 
 To byl náš poslední den v Dublinu. Další den, ráno, byl čas pouze na přesun na letiště a návrat domu.
 Co se týče města, je historické, krásné a živoucí. Ale okolní syrová a drsná příroda nás oslovila víc. Proto se sem rádi vrátíme a už máme plán na další výlet do překrásné irské krajiny.