USA, New York City 2015

 Ještě jsem neměl ani zamluvený hotel v Paříži a už jsem kupoval letenky do New Yorku. Urychleně jsem dodělal přípravy na Paříž a vrhl se na zařízení ubytování a povolení ke vstupu do USA - ESTA. 
 Dotazník ESTA si vyplňte na této stránce. Zažádat byste si měli minimálně tři dny před odletem. Formulář není složitý a zabere pár okamžiků. K vyplnění údajů si připravte cestovní pas s biometrickými prvky. Obrňte se trpělivostí, protože některé otázky vám můžou připadat nesmyslné. Po zaplacení 14$ za osobu se za chvilku na stránce zobrazí informace, že vaše registrace byla odsouhlasena. Pro jistotu si stránku vytiskněte a vezměte s sebou na letiště. V našem případě nikdo nechtěl ESTU vidět, jen se ptali, jestli jí máme. Pokud by vám byla ESTA zamítnuta, zažádejte o klasické vízum na velvyslanectví USA. Vstupní povolení má platnost dva roky, nebo do vypršení platnosti pasu. Po tuto dobu můžete státy navštěvovat dle libosti.
 New York je všeobecně nejdražším městem na planetě. Možná budete mít štěstí a seženete přiměřeně levný hotel na Manhattanu, ale nám se to nepovedlo. Hotel jsem vybral za cca 14 tisíc (pokoj na 5 nocí pro 2 osoby se sociálkou) v Queensu, 2 zastávky metrem "M" od Central parku. Což, pominu-li plesnivé pokoje bez oken v Čínské čtvrti nebo spaní na palandách ve společných pokojích, bylo hodně levné.
 Vyplatil se také průzkum ceny vstupného na všelijaké atrakce. Můžete si pořídit CityPass. Pomocí něho máte vstup do vybraných muzeí a na většinu newyorských dominant levnější a mnohdy si ušetříte čekání ve frontách. Koupit se dá předem na internetu. Na první libovolně navštívené atrakci Vám vymění vytištěné potvrzení za "šekovou" knížku, kde jsou vstupenky.
 Cesta z Prahy do New Yorku vedla přes německé letiště Tegel, kde měl původně přímo navazovat spoj. Ale aerolinky Air Berlin měly ten den dvouhodinové zpoždění. Naštěstí jsme nečekali nikde v tranzitu, protože toto letiště ho jednoduše nemá. Mezi gejty procházíte venkem. Kdyby bylo zpoždění delší, dal by se podniknout i bleskový průzkum Berlína.
 Na newyorské letiště JFK jsme dorazili kolem šesté večer. Fronta na imigrační byla na hodinu a "pohovor" byl jednoduchý. Z letiště se dostanete AirTrainem buď na zastávku Jamaica, nebo Howard Beach, kde jsou přestupní uzly. Našim cílem byla prvně jmenovaná. Jízdenku na AirTrain na letišti neseženete, což může být trochu matoucí. Jízdné zaplatíte až u turniketů při výstupu/přestupu na metro. Za 7,75$ máte v ceně cestu z letiště, jednu cestu metrem a  papírovou kartu, kterou můžete dále nabíjet a používat při cestování po New Yorku. Více informací naleznete zde. Sám jsem měl obavy z cestování newyorským metrem. Značení tras, vlaků i přestupů je přehledné. Nemusíte se obávat, že byste bloudili.
 Ze stanice Jamaica k hotelu Q4 na Queens Plaza to trvalo linkou metra "E" 19 minut. Hotel jako takový je celkem pohodlný. Dopravní obslužnost je vynikající. Jak jsem již psal, v centru Manhattanu jste za chvilku. Navíc na Queens plaza se kříží několik linek metra a tak není těžké dostat se i do dolní částí ostrova. Blízkost nadzemky je bohužel i nevýhodou tohoto hotelu. Metro je v provozu 24 hodin denně a jeho hluk vás může rušit. Nejedná se ale o něco, co by se nedalo přežít.
 Po ubytování v hotelu jsme vyrazili na průzkum okolí, které toho ovšem moc nenabízí. Výběr restaurací v tomto koutku města je žalostný. Ale když je hlad i americko-mexické rychlé občerstvení stačí. Najezeni a unaveni po letu jsme zapadli do peřin a na zdi pokoje pozorovali poskakující světla aut a za skřípání projíždějícího metra překvapivě lehce usnuli.
 Ráno jsme se probudili do lehce deštivého dne, a proto jsme se rozhodli pro návštěvu muzeí. V Citypassu byl vstup do Metropolitního muzea umění a do přírodovědeckého muzea. Muzea se nachází u Centrálního parku, každé na jedné straně, přímo naproti sobě. Druhé jmenované bylo zajímavější. Rozsáhlá expozice dinosaurů je nádherná. Na plno exponátů si můžete sáhnout. 
 V muzeích jsme se toulali skoro celý den. Z přírodovědeckého muzea jsme to vzali po okraji parku kolem domu Krotitelů duchů (označovaný jako Ghostbusters building) a Time Warner center a následně kousek cesty pro Broadwayi na Times Square, kam jsme došli za tmy. Times Square je nádherným blikajícím a hemžícím se mraveništěm. Davy lidí i turistů k místu nějak tak patří a bez nich by to nebylo ono.  
 Sice už byl večer, ale díky časovému posunu jsme ještě necítili únavu. A navíc i počasí se navečer umoudřilo. Vzali jsme to tedy procházkovým tempem kolem Grand Central Terminal ke Chryslerově budově, která byla nádherně nasvícená. Pak už se ozvala únava a tak jsme se vydali metrem zpět do hotelu. 
 Třetí den jsme měli v plánu komentovanou okružní plavbu kolem ostrova s vyhlídkou na Liberty Island, kde je socha Svobody. Chtěli jsme si koupit lístky do tohoto monumentu, ale v našem termínu byly dlouho dopředu vyprodané. Toulat se po ostrově, nebo navštívit tamní muzeum se nám nechtělo. A tak volba byla jasná. Ráno bylo opět zamračené a foukal studený vítr. O to horší to bylo na lodi. Na palubě se nebylo kde schovat a dole v podpalubí bylo natřískáno. Zlověstné a těžké mraky nad ostrovem se zrcadlily v prosklených stěnách mrakodrapů a výhled na ně byl tedy dramatický.
 Odpoledne nám ukázalo počasí svoji vlídnější tvář. Přestalo foukat, mraky se rozestoupily a sluníčko nám ukázalo svoji sílu. Kousek od mola, kde vyplouvaly lodě k okružní jízdě, je muz eum Intrepid (molo 86), což je Námořní, letecké a vesmírné muzeum. Jedná se o vyřazenou letadlovou loď, která slouží jako obrovská expozice. Loď začala sloužit v roce 1943 a do výslužby šla v roce 1974. Na horní palubě jsou vystaveny vrtulníky a letadla (Blackbird), ze kterých Will Smith hrál golf ve filmu Já legenda. Samozřejmě se můžete projít i podpalubím a prozkoumat můžete i můstek lodi. Na okraji mola je vystaveno první a jediné nadzvukové dopravní letadlo Concorde britských aerolinií, do kterého se kupují lístky zvlášť. Prohlídka je, tuším jednou za dvě hodiny. A to se nám nechtělo čekat. Na druhém konci mola je atrakce o kterou je větší zájem a i fronty - ponorka Glower. Jedná se o jedinou volně přístupnou ponorku Amerického námořnictva. Na vlastní kůži pocítíte, jaké to asi bylo sloužit na takovém plavidle. 
 Když se nám udělalo odpoledne tak hezky, vzali jsme to procházkou na zastávku metra Port Authority Bus Terminal Station a odtud jeli na Canal street, odkud je to co by kamenem dohodil k centrále Krotitelů duchů (této budově říkají Ghostbusters house). Po splnění mého dětského snu, jsme došli k památníku 9/11. Ten už nám tolik radosti neudělal. Budova nového obchodního centra je nádherná. Pomníky původních dvojčat v podobě dvou kaskádových bazénů, jejichž dno mizí hluboko pod vámi, jsou, pokud si odmyslíte co mají připomínat, úchvatné. Kolem obou bazénů, na půdorysu budov, jsou jména všech, kteří zde zahynuli po nárazu letadel 11. září 2001.
 Od pomníku jsme si to nasměrovali k dolní části Manhattanu. Slunce bylo už nízko a bylo ostré. I tak se na obzoru rýsovala silueta sochy Svobody. Po bulváru jsme pomalu došli k Brooklynskému mostu. Už byla tma a na mostě bylo hodně lidí. Po chodníku se nedalo pomalu jít. Do toho se mezi vámi proplétali sebevražední cyklisté. Ruch ale ustal ve chvíli, kdy z pontonu na řece začal vystřelovat ohňostroj. Foťáky v mobilech měly najednou plno práce a tak jak na obloze vybuchovaly květiny, tak stejně problikával i celý most. Hezčí efekty se ale zobrazovaly na mrakodrapech. Jejich výšku jsme přestali po pár dnech vnímat. Až nyní jsem si ji opět uvědomil. Ohňostroj totiž vystřeloval zhruba do 2/3 jejich výšky a mihotal se v oknech. Po půlhodinové produkci jsme přešli ve špalíru most a metrem na High Street jsme to vzali, s jedním přestupem, na Queens Plaza do hotelu.
 Čtvrtý den jsme měli na plánu vyhlídky na  Empire state building a později, téhož dne, ještě Rockefeller center. Na Empire state building jsme vyrazili hned ráno. Pomocí CityPassu jsme se vyhnuli frontám na lístky a skoro hned přešli k výtahům.  V ceně máte dva vstupy. Jeden přes den a druhý, tuším, po deváté večer. První vyhlídka se nachází v 86. patře, druhá pak ve 102. Budova ve stylu Art-deco byla dokončena v roce 1931 a na 23 let se stala nejvyšší na světě. Celková výška i s anténou je 448 metrů. Jednou ze zajímavostí je, že byla projektována pro přistávání vzducholodí, které měly kotvit ve 102. poschodí. Po několika pokusech se ovšem usoudilo, že tento nápad je krajně nebezpečný a od přistávání vzducholodí se upustilo. Další zajímavostí je, že v roce 1945 přečkala náraz letadla. Bombardér B-25 narazil kvůli mlze do budovy mezi patry 79. a 80. Zahynulo 11 lidí v budově a 3 lidé posádky. Jeden z motorů proletěl budovou a skončil na střeše sousedního domu. Statika Empire state building nebyla narušena a o týden později byla opět otevřena. 
 Když jsme se vynadívali na krásy New Yorku, vydali jsme se procházkou ke Flatiron building. Jedná se o ikonickou budovu ve tvaru trojúhelníku. Ve špičce je široká pouze dva metry. Od Empire state budovy dojdete k žehličce po páté ulici zhruba do deseti minut. Cestou narazíte na muzeum Sexu. Když ho minete, ušetříte peníze za vstup a více-méně o nic nepřijdete. Ale když už přeci jen nakouknete, se zvědavostí puberťáka, budete si moc prohlédnout historické akty na černobílých fotografiích, expozici SM praktik, interaktivní vzdychající "něco" ve stanu, jak to dělají zvířátka a v neposlední řadě cyklistické hejblátko, o jehož praktičnosti a užitečnosti pochybuji dodnes.
 Od žehličky je to tedy k Rockefellerovu centru zhruba půl hodinky pěšky, opět po páté ulici. Na Rockefeller Plaza se již stavělo kluziště. Celkem mě to překvapilo, protože byl začátek října a teploty se pohybovaly kolem dvaceti stupňů. Vstup na vyhlídku je z 50. ulice. Naproti naleznete Radio City Music Hall. Kupon z CityPassu si na pokladně vyměníte za vstupenku, na které je vyznačen čas vaší prohlídky. Termín vstupu byl, v našem případě, až za dvě hodiny. A tak jsme se vydali na průzkum centra a okolí. Rockefellerovo centrum je souborem 19ti obchodních budov, do kterých se počítá již zmiňovaná Radio City Music Hall a mnoho dalších (GE Building, Exxon Building apod.) Nějaký čas se dá zabít v nákupním centru. Na náměstí, uprostřed budov, jsme našli naší vlajku, vyfotili si sochu Promethea a vydali se ke katedrále sv. Patrika. Jedná se o největší katolickou katedrálu v severní Americe. V době naší návštěvy zde vlály papežské standardy. Leč Papeže se nám zahlédnout nepodařilo. 
 Když nastal čas naší prohlídky, vydali jsme se zpět do centra a vystáli si frontu na výtah. Vyhlídka je několika úrovňová. Byl jsem rád, že jsme si mohli prohlédnout New York i z jiné ptačí perspektivy.
 Dalším bodem byla  High Line , která se nachází zde. K ní jsme se dostali metrem "E" a kousek došli pěšky. High Line je zrušenou tratí nadzemky, která byla přebudována na park. Je dlouhá přes dva kilometry a procházka zelení a torzy kolejí uprostřed zástavby vás okouzlí a to doslova. Můj popis různorodých zákoutí mezi domy a bujnou vegetací na dráze nadzemky nebude nikdy dostačující. Místy je botanickou zahradou a místy tvůrci zcela přiznávají její původní účel. Pro mě osobně bylo zábavné objevovat kousky kolejí a výhybek zarostlých do keřů a stromů.
 V den odletu, který byl odpoledne, jsme uschovali zavazadla v hotelu a vydali se na nákupy. Přeci jen, bez zastávky v Macy´s nebo Bloomingdale´s, by nebyla návštěva New Yorku úplná, To samé platí i o návštěvě Apple Store na 5. ulici. Skleněná kostka která na vás vykoukne je, podle mého, velmi zdařilým architektonickým počinem. Celý obchod se nachází pod úrovní chodníku a sám o sobě už tak zajímavý není.
 Rád bych zde, mimo jiné, zmínil i restauraci, na kterou jsme narazili úplnou náhodou. Jednalo se o tuto restauraci. Burgery zde měli nejlepší z celého města. Chutnaly mi víc než bůvolí na Broadwayi, a to je co říci. Pokud tedy narazíte na krámek, nad nímž je podivná fialovo-bílá restaurace, neváhejte a dejte si burger s chilly. Neuděláte chybu! 
 Po této hostině byl čas vyzvednout bagáž a vyrazit na letiště. Zpáteční let byl o hodně klidnější. Při první cestě došlo totiž i u mě, ateisty, kvůli turbolencím, na modlení.
 New York je opravdovou metropolí. Ten kdo zná Ameriku jako takovou, tvrdí, že toto město není Amerikou. Nyní tedy spřádám plány na další cestu, abych poznal tu opravdovou. Plánuji státy projet křížem krážem autem. Tak držte palce.

Galerie