Dobrodruh?

08.04.2015 23:50
Je velmi sympatické, že Česká televize dává prostor zkušeným a neohroženým cestovatelům. Proto bych rád nabídl tento scénář našemu veřejnoprávnímu médiu. Tak tedy:
 
Dobrodruh/Černý most
Před titulková scéna:
Sedím u své postele a lihovkou si začmárávám logo na mobilním telefonu, kompaktním fotoaparátu, značkovém zapalovači a cigaretách. Po té se podívám do kamery a oznámím divákům, že Černý most v Praze je velmi nebezpečnou lokalitou. Z mého výrazu ve tváři může bedlivý pozorovatel vyčíst, že vůbec nevím proč tam jedu. 
 
Po titulcích následuje scéna, jak v červených polobotkách, béžových kraťasech, červeném triku, a béžovém tralaláčku spolu s khaki šálou kolem krku odcházím na metro ve Stodůlkách. Mezitím vypravěčka zopakuje podstatnou informaci, že Černý most je pro cestovatele nebezpečnou destinací, že přes den by se zde člověk neměl pohybovat sám a v noci zde platí zákaz vycházení.
 
Je jedna hodina po poledni a právě docházím k metru Stodůlky a snažím se v místním automatu koupit lístek na vlak. Dělám, že rozumím psanému textu. Ale koupě se mi nedaří. Mezitím slyším, jak ujíždí metro. Se zoufalým pohledem se podívám do kamery a sdělím národu, že koupě lístku se nepodařila, metro právě ujelo a že nevím, jak se na Černý most dostanu. 
 
V dalších pěti minutách budou průjezdy nebezpečnými ulicemi Prahy v zapůjčeném offroadu. V poslední automobilové scéně se snažím dostat zapadlé auto z výmolu na pražském okruhu. 
 
Černý most – záběr na dlouhatánský tubus metra. U autobusového nádraží si kupuji párek v rohlíku. S úsměvem oznamuji do kamery, že toto je místní pochoutka. Zakousnu se do párku, který ihned vyplivávám před stánkařem na zem. Oznamuji svou obavu nad svým žaludkem a následnou pevností střeva.
 
Scházím na autobusové nádraží a k utužení přátelských vztahů s místňáky rozdávám cigarety.  Podivuji se nad tím, jak jsou místní „nesmírně milí lidé“ a jednoho při tom hladím po hlavě. Zároveň se dívám do kamery a s utrápeným výrazem vysvětluji, že svou přítomností se podílím na zániku tradičního života lidí na Černém mostě a že jsem jedním z posledních, kteří můžou zprostředkovat opravdovou zprávu o tom, jak to tady vypadalo.
 
Při cestě zpátky k metru zakopávám o schod. Následuje převoz do nemocnice. Možná mám zlomenou ruku a propíchnutou plíci. Obavy sílí. Naříkám, naříkám, naříkám a ruším další průzkum Černého mostu.
 
Po vyšetření vypravěčka oznámí, že mé obavy ohledně zlomené ruky a propíchnuté plíce se nepotvrdily. Lékař dále provedl gynekologické vyšetření a zjistil, že jsem M-Adam Lilek. Dále se divák dozví, že se na další nebezpečný průzkum necítím. Tak snad příště… 
 
Tak to je vážně konec přátelé.